Velemlok japonský – obyvatel japonských vod

Velemlok japonský je asijský obojživelník. Je to endemit žijící pouze v několika částech japonských ostrovů Honšú a Kjúšu. Vybírá si chladné, pomalu tekoucí řeky, většinou s kamenitým dnem. Velemloci jsou obecně velice senzitivní na prostředí, v němž sídlí.

Velemlok japonský je největším obojživelníkem na světě. Avšak nikdo by to do něj neřekl, když se narodí. Vajíčka velemloka jsou velká jen asi 5 milimetrů. V larválním stadiu, které trvá 4 až 5 let, dorůstá teprve několik centimetrů. Pohlavní dospělosti pak dosahuje za dalších 10 let. Velemlok je ve fázi růstu po celý život. Dosahuje tak průměrné délky až 70 centimetrů. Největším nalezeným exemplářem tohoto tvora byl přírůstek velký 1,5 m o hmotnosti 30 kg. Díky zdlouhavému vývoji velemloků se jedná také o nejdéle žijící obojživelníky. Dožívají se totiž až 70 let. Velemloci se vyznačují velkou, širokou a zploštělou hlavou. Mají malé nozdry a vůči hlavě až miniaturní oči bez víček. Zraková schopnost je proto velice špatná. Zato mají výborný čich. Ten využívají především při lovu. Velemloci jsou noční dravci a živí se vším, co se v jejich okolí pohne. Rybami či korýši, v případě velkého hladu se nebrání ani kanibalistickým tendencím. Čelisti velemloků jsou velice silné. Dokážou je tak prudce otevřít, že oběť doslova nasají.

Zdroj: Flickr

Tělo těchto obojživelníků je pokryto zvrásněnou kůží posetou hrbolky. Výběžky zvětšují celkovou plochu kůže, skrz kterou mlok dýchá. Plíce jsou ještě velmi nedokonalé. Nohy velemloků jsou neohrabané a velmi slabé. Proto tráví většinu času poleháváním na dně. Přibližně jednou za hodinu vyplouvají krátce nad hladinu, aby se nadechli čerstvého vzduchu. K plavání jim slouží zploštělý ocas, který je - v porovnání s jinými druhy mloků - krátký. Ocas představuje asi třetinu délky těla a hlavy. Každé léto vyplouvají velemloci proti proudu, kde si staví hnízda. Samice do hnízda naklade vajíčka, samec je oplodní. Samec po oplození hnízdo usilovně střeží a utočí na všechny potencionální nepřítele a predátory. Hnízdo chrání až několik měsíců.

Velemloci byli dříve běžní obyvatelé japonských řek. Vesničané je často lovili, neboť velemloci vždy patřili k tradičním vytříbeným pochoutkám. Své uplatnění nalezli i v lékařství. Dnes se jedná o ohrožený, přísně chráněný druh, který se ocitá na pokraji vyhynutí.