Od opice k člověku 3

Období charakterizované jako nejstarší paleolit trvalo asi dva miliony let (2 500 000 – 600 000 př.n.l.). Fauna a flora tohoto období byla zčásti teplomilná, ale přibývaly i nové druhy. Žili zde pospolu poslední z druhů mamutů s prvními slony a předky koní.

Co se týče lidského osídlení, nejvýznamnější nálezy pocházejí právě z východní Afriky, kde byly objeveny pozůstatky rodu Australopithecus a Homo habilis. Spolu s nimi byla nalezena řada kamenných nástrojů. Zde však vyvstává otázka, který z těchto dvou rodů je jejich právoplatným výrobcem. Nástroje byly vyráběny otloukáním dvou kamenů stejné tvrdosti o sebe, kdy odštípnutím vzniká na kameni ostrá hrana. Vznikaly tak jednostranné či oboustranné sekáče. Kromě sekáčů se hojně požívaly i úštěpy, jejichž ostré hrany sloužily k řezání. Australantropové (pozn. tento rod je třeba rozlišovat od Australopitheků) lovili menší zvířata pomocí vytvořených nástrojů. Nepochybně důležitou součástí jejich stravy byly i bobule, ovoce a kořeny. Australantropové již měli chrup podobný všežravcům.

Komentář: Homo erectus

Zdroj: Flickr

Období starého paleolitu bylo o něco kratší (600 000- 250 000 př.n.l.). Během této doby se vystřídala doba meziledová s dobou ledovou. Pro floru je zde charakteristický přechod od studených stepí k lesním společenstvím a opětovný návrat ke studeným stepním porostům. Dominantními druhy fauny byly i starobylé formy slona a nosorožce. Osídlení jsou doložena nalezišti v Africe, téměř v celé Evropě (vyjma severní Evropu) a v Asii (dnešní Indie a Čína). Lidský druh žijící v tomto období je nazýván Homo erectus. Používanými nástroji byly zejména jednostranné a oboustranné sekáče z valounů. Avšak v druhé polovině starého paleolitu se v okolí Středozemního moře vyvinula kultura, pro kterou je typické používání pěstního klínu. Sloužil pravděpodobně k sekání, řezání a bodání. Pěstní klíny byly nalezeny i na území dnešní Indie. Jsou ovšem časově mladší a méně vyvinuté než jejich africké protějšky. Větší vyspělost afrického kontinentu dokládají i nálezy velkých drásadel a úštěpů sekáčovitého tvaru. Afrika jednoznačně dosáhla vyššího vývojového stupně než ostatní země světa. Vytvořila tak předpoklady pro nástup středního paleolitu.

Archantropové vyvíjeli složitější myšlenkovou činnost, což se projevilo v úspěšném pokořování přírody. Pomocí dokonalejších nástrojů dokázali lovit i velká zvířata (slony, nosorožce, jeleny atd.) Tento způsob lovu svědčí i o kolektivní spolupráci při daném aktu (na rozdíl od Australantropů, kteří lovili samostatně jen malá zvířata). Větší společenské tlupy vyžadovaly i rozsáhlejší a trvalejší obydlí; pokud se zrovna neobývaly jeskyně, budovali Archantropové obydlí oválného či kruhového tvaru. Stavení bylo navíc vybaveno ohništěm, jež bylo chráněno zídkou proti větru. Archantropové byli lovci, a proto, při migraci zvěře, migrovali i oni sami. Jejich obydlí byla proto využívána vždy jen krátkodobě, sezónně. V nalezišti Terra Amata ve Francii bylo objeveno obydlí oválného půdorysu 15 x 6 m, kam se jeho obyvatelé vraceli vždy na konci jara nebo počátkem léta. Archantropové nepohřbívali mrtvé, ba naopak. Záměrně vypáčené spodiny lebeční svědčí o tom, že tito mrtví byli nadále zužitkování ve formě stravy.